Krkonoše nejsou jen Pec a Špindl
Sekunda a kvarta na škole v přírodě
Krkonoše opravdu nejsou jen Pec a Špindl. Krkonoše jsou také malé a zapadlé vesničky na okrajích našich nejvyšších hor. Stálé obyvatele byste spočítali na prstech, k nejbližší autobusové zastávce půjdete hodinu pěšky a pizzu si tam – bohudík – určitě nekoupíte. Zato vás obklopí ticho, kvetoucí louky a lesy v různých odstínech zelené a zažijete netradiční pohledy od východu na krkonošská panoramata se Sněžkou. Uvidíte původní roubenky kolem cest, starou celnici v Horních Albeřicích připomínající pašeráckou minulost kraje, majestátní Lysečinskou jehlu nebo také historickou pec na pálení vápna a vápencový lom.
A právě těžbu vápence a jeho následné zpracování připomíná jméno hotelu Vápenka, kde prožily v posledním květnovém týdnu svou školu v přírodě sekunda a kvarta našeho gymnázia. Při kratších odpoledních vycházkách jsme prošli okolí hotelu, zahráli jsme si skalní golf a obě třídy zde úspěšně absolvovaly krátký orientační běh. Při celodenním výletě zdolala jedna skupina okruh přes Pomezní boudy, druhá si prošla dubový Rýchorský prales, jedno z nejcennějších území v Krkonošském národním parku. Večerní čas studenti trávili na přilehlém hřišti a při společném programu.
Nezapomněli jsme samozřejmě ani na učení. Standardní češtinu a matematiku doplnila např. kresba přírodnin při výtvarné výchově. Hodinu dějepisu jsme věnovali pohnuté historii tohoto kraje, jehož původními obyvateli byli většinou německy mluvící horalé. Klidné staleté soužití s nepočetnými českými sousedy narušily dramatické události závěru první poloviny dvacátého století – protičeské provokace henleinovců, mnichovská dohoda, německý zábor území, nucený odchod Čechů a na konci války zase Němců. Svědky pohnuté předmnichovské doby jsou početné objekty lehkého opevnění budované v letech 1937–38. Skupina zájemců si prohlédla několik tzv. řopíků, jejichž linie přehrazovala údolí Lysečinského potoka.
Východní Krkonoše mají určitě co nabídnout. Čas tady plyne pomaleji a snáze si všimnete i krásných maličkostí, na které jindy nezbývá čas. A když necháte doma mobil, jak to udělala většina účastníků naší školy v přírodě, určitě to můžete zažít i vy. Fotografie si můžete prohlédnout v galerii, videa na našem instagramu.
A jak se na škole v přírodě líbilo studentům?
„Na pokoji byla pořád sranda. Každý den jsem si užila výlet s kamarády. A k tomu všemu tam výborně vařili! Určitě bych si to ráda zopakovala.“ (Ema)
„Škola v přírodě se mi líbila. Bavily mě vycházky a pestrý program. Určitě bych tam ráda jela znovu.“ (Julie)
„Školu v přírodě jsem si moc užil. Nejvíce mě bavilo chodit na různé výlety a procházky. Hlavně jsem si užil výlet, kde jsme prozkoumávali předválečné bunkry. Na penzionu jsem si oblíbil také trampolínu, na kterou jsem hodně chodil s kamarády. Na toto místo bych jel rozhodně znovu.“ (Radim)
-p.png){kind=small}
